Příběhy osmáků

30. května 2007 v 20:31 | mckyta |  žvížátka

Osmáci degu

Tlusťoch

http://www.maky.mysh.cz/osmak.jpg
Tlusťoch byl náš strašně miloučkej a přítulnej osmák. Bohužel jeho datum narození ani datum úmrtí si nepamatuju, když mi umřel bylo mi devět let. Moc málo na to abych si vedla deníky. Ale jestli Fifinka (jiný smutný příběh) byla přítulná, tak Tlusťoch byl teda takovej lenoch a takovej mazel!Ale to se dalo ještě pochopit, protože byl v kleci sám. Často jsme ho pouštěli a on za námi vždycky přišel, teda vlastně za mamkou, když chtěl podrbat. Dost ho to bavilo, seděl tam bez hnutí tak dlouho, až už mamku začal bolet prst. Za mnou teda taky chodil, ale to jenom když viděl že mám něco dobrýho k jídlu, to se mi to hned pokoušel vzít.S Tlusťošinkem byla velká legrace. A to zvlášť když sem ho chytala do klece. Pomalu jsem se přiblížila, chtěla ho chytnout, ale on rychle uskočil, počkal až se seberu a zase ho chytnu, on zase popoběhne....a takhle to šlo dokola. Taky nás tenhle osmák přinutil koupit dvě nový klece. Jako první jsme měli takovou docela malou, bohužel s plastovým vrchem a dírama v tom "víčku"(ale žádná sklinka to nebyla, normální klec, polokoule a vršek byl z plastu). Ale Tlusťoch do těch dal do jedné díry čumáček a zubama to pomalu ale jistě rokousával. Už ani kolíky tu klec nedokázali udržet pohromadě. Když jsme mu pořídily další, třípatrovou, celou z kovu kromě teda "spodku " klece, dokázal svoji všetečnou hlavu vrazit mezi poměrně vetché dvířka a tu klec, takže ji prostě otevřel, naprosto polámal nějak ty dveře a už to nešlo zavírat(ta klec byla zavřená). Museli jsme to svazovat drátkem a i tak se z toho za chvíli dostal. Tlusťoch taky rád podnikal dobrodružné výpravy na vlastní pěst (teda nevím jestli rád, ale ne vždy jsme ho našli tam, kde jsme ho vypustili). Tlusťoch totiž vždycky docela dlouho běhal po celým bytě a my ho jenom občas hlídali. Například Tlusťoch hrozně rád lezl na okno a díval se ven (Fakt!!Naše mršky co máme teď tam lozí jenom proto aby nám zkrátily kytky). Seděl tam a díval se hodiny a hodiny a hodiny.(Bydlíme v nejvyším patře) A dodnes nemůžu pochopit jaktože nikdy okamžitě nezalezl když uviděl nějakýho ptáka na obloze. No prostě Tlusťoch miloval výhled z okna a nás samozřejmě napadlo že by mohl vypadnout, ale když už k tomu měl tolik příležitostí a nikdy to neudělal...Jednou byl zase takhle na okně, já si četla (si ještě pamatuju) a očkem dohlížela na Tlusťoška. Zrovna když sem byla začtená, ozvalo se od okna nějaké BUM, a Osmák nikde. Mysleli jsme si, že omalem spadl dolů až na zem. To jsme samozřejmě oplakali, teda spíš já,ale pořád jsme se dívali z okna. Najednou kolem nás Tlusťoch po parapetu vesele prošel jako by se nechumelilo. Pak jsme se ho pokoušeli chytit, běhali jsme od jednoho okna k druhýmu a Tlusťoch se vesele bavil. Nakonec jsme ho chytly tak, že jsme mu k parapetu spustily jeho klec ve které byli pamlsky. S radostí si tam vlezl. A to teda nebyl jeho poslední výlet na střechu. Byli ještě myslím dva, al to už jsme s mamkou byli klidnější. Jednou nám zase vlezl nějakým způsobem na půdu, která je hned vedle bytu. To se nám prvně ztratil, tentokrát to bylo na dva dny a nikde sme ho nemohli najít (já to zase obrečela) . Ale když sme pak jednou v noci uslyšeli škrábání na dvířka půdičky tak mamka ty dveře odmítla otevřít. Myslela si totiž, že by tam mohl být nějaký potkan. Brácha nakonec otevřel dveře a byl tam Tlusťoch. Špinavý, hladový a uražený za to, že sme ho nenašli už dřív, nebo já nevím proč. Jenže bohužel jednou byl zase na procházce po bytě a my na něj moc nedávalipozor a hledali ho jinde. Po chvíli hledání jsem myslela že jsem zaslechla pískot, ale myslela jsem že se mi jenom něco zdá. Achich. Podívala jsemse do svého pokoje, kde byl pískot. Tlusťoch ležel na zemi a nožičky vlekl za sebou. Ochrnul na ně. Nejspíš totiž kousl do nějakých počítačových kabelů, které jak se zdáli nebyly tak nahoře. (Tlusťoch dokonce dokázal šplhat po těch kabelech až nahoru a ochutnat je) Mysleli jsme že Tlusťoch umře, ale on se naštěstí držel. Ale pořád v kleci ležel(to dá jako rozum, co by taky dělal, když byl ochrnutej na půl těla). Nakonec jsme se rozhodli že asi půjdem k veterináři aby mu píchl spací injekci. Ten nám ale místo toho prodal nějaké mastičky a řekl nám, že jsme měli přijít už dřív, že má ještě šanci. To nás teda ohromně potěšilo. Každý den jsme Tlusťocha mazali různými mastičkami a masírovali mu nožičky...mamka z toho už byla na mrtvici. Pak už to vypadalo trochu líp, mamka musela odjet a já měla jít ke kamarádce abych nebyla doma sama. Když mi mamka hned po příjezdu zavolala....na to nikdy nezapomenu. Tlusťoch byl v kleci mrtvý.
DÁVEJTE POZOR NA RŮZNÉ KABELY A DRÁTY NA ZEMI, KTERÉ BY MOHLI OSMÁCI ROZKOUSAT!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Fifinka


Infekce

Fifinka se u nás dožila docela, nevím řekla bych šťastných pěti let. Už od narození měla ráda různé sladkosti, ale samozřejmě sme ji nekrmily jenom tím. Ale i tak byla taková kulatá (tlustá psát nebudu, byla taková kulatá), pří hlazení vždycky trpělivě držela a někdy i zvedla ručičku abych ji mohla podrbat na bříšku. Někdy sem si lehla za ní do pokoje, kde byla puštěná lehla si na zem a ona po mě lozila, někdy se i stalo, že na mě usla. Byla s ní legrace, ale jako jeden z našich všech osmáků si neuměla kousat drápky na zadních nožičkách. Museli sme je stříhat teda my. Mamka ji vždycky držela a já stříhala. Jenže vždycky když sem u ní měla nůžky dostala sem takovej záchvat smíchu že sem z toho nemohla stříhat...Když sem jí nakonec drápek ustřihla (a musím dodat, že mi to docela šlo) byla na nás celej den uražená, vůbec s námi nekomunikovala a potichu si stěžovala Hadřičce(její dceři). Fifi byla dost zasloužilá matka. Už třikrát měla mláďata a ne vždy se nám podařilo je prodat. Proto už mamka další nechtěla. A taky proto, aby tu Fifinka aspoň byla o něco dýl. Jenže stejně to bylo docela na nic. Fifinka totiž onemocněla. Měli jsme si toho všimnout už dřív, když začala jakoby "pufat"/pšikat. Když jsem ji (bohužel o hodně později) donesla k veterináři, řekl mi, že Fifi má nějaký vážný nález na plicích. Začal jí stříkat injekce, ale blo to ještě horší. Protože to byly nějaký antibiotika, Fifi pořád ležela a pak už ani nechtěla jíst. Koupily jsme tedy heřmánkový čaj, med a podávali sme jí ho v kapkách. Jenže ani to už nemohlo pomoct. Poslední den jí veterinář píchl poslední injekci s antibiotiky a ještě s nějakými vitamíny a odnesli sme si ji domů. Achich. I ten zvěrolékař jí už asi nedával naděje. Sobotu (ten další den) 20.května ráno byla Fifi ještě jakž takž v pohodě. Hýbala se, ale pořád polehávala. Pak sem si šla číst časopis abych na to už přastala myslet. Po chvíli jsem se vrátila zpátky ke kleci. Fifinka tam ležela jako obvykle, ale...vůbec se nehýbala. Aspoň že sme jí vystrojily hezký pohřeb.................................................................................................................................
JESTLI SE VÁŠ OSMÁK ZAČNE NAJEDNOU CHOVAT NĚJAKNEZVYKLE, NEOBVYKLE, OKAMŽITĚ BĚŽTE KE ZVĚROLÉKAŘI, MOŽNÁ MU TÍM ZCHRÁNÍTE ŽIVOT!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama